Přípravy vrcholí, nervozita stoupá, ruce a nohy už neví, kam by měly jít. Jedna strana se přiklání k útěku a druhá velí vytrvat. Ještě pár dnů, ještě několik hodin a veškeré napětí se snad propadne do víru dění. Teď však bojujeme se svým já, s vlastními pubertálními názory na věci kolem. Neutečeme nikam, stejně zasedneme ke stroji a budeme dále předpokládat zemětřesení, jen s vědomím, že opravdu přijde. A ono se opravdu projeví, neboť není nic jednoduššího na světě, než udělat člověku radost a splnit mu jeho přání. Ať je sebevětší, nebo sebeodvážnější, přeci nebudeme poslouchat neustálé výtky. Tak jsme tady a dělejte si s námi to, co uznáte za vhodné... No a nám tedy nezbude než říci, já to věděl, já to tušil, vždyť jsem vám to říkal, neměli jste mě brát s sebou! Ale prosím tě, uklidni se, to nic není, byla to jen bludná představa. Nadechni se, otevři oči, černá tma končí a záivé světlo prostupuje každičký milimetr našeho těla!
Na světle, ve stínu, hledej si hrdinu...
Žádné komentáře:
Okomentovat