Přestože nevnímám, kolik drobností a úsměvů se pohybuje kolem, snažím se chápat, jak důležité jsou. Přinášejí drobnou radost do života a odereagovávají od nahromaděných starostí. Kéž bychom uměli vždycky reagovat na každou situaci s úsměvem a jistým nadhledem. V osobní rovině, s nebližšími i těmi, které nám život přihrál do cesty. Není tak lehké pracovat s mimikou tváře a ukrýt své pocity, které v sobě máme. Většinou vyjadřujeme spontánní radosti i starosti, pracujeme s lehkostmi i tíživými pocity, které jsou všude kolem nás. Být tak němou tváří bez mimiky, mohla bych se tvářit netvářit a být i nebýt. Jediné, co by bylo mým úkolem, dělat radost těm, kteří o to stojí a nevšímat si ostatních. Inu, touhy mám, teď je jen otázkou, jak moc a dalece je dokážu naplnit. Když ne teď, tak snad v příštím životě...
Život po životě, voda ve šlápotě!
Žádné komentáře:
Okomentovat