Sladko v ústech, vymetená obloha a rozzářené oči. Páteční nálada se pomalinku rozbíhá mým tělem a já se nemohu dočkat, až vyrazím ven. Na dlouhou procházku, kdy navštívím místa dlouho nenavštívená a spatřím věci dosud nespatřené. Jak jednotlivci i skupiny lidiček putují od místa k místu, aby ukojili svůj hlad a naplnili své prázdné myšlenky. Já se dnes nepřipojím k davům, ale raději zvolím cestu proti proudu. Zatímco většina bude mířit do míst zaslíbených, já půjdu sama, pryč, ven a daleko. Tam, kde se budu moci ztratit ve svých myšlenkách. Tam, kde nebude slyšet hlučnost rozhlehlých stěn. Tam, kde klid zalije mou mysl a všechno bude mít své místo. Už se těším a nemohu se dočkat. Popoháním ručičky hodinek a přemlouvám je, aby běžely rychleji. Vím, že nemohou, ale snad se nade mnou ustrnou a pomohou mi přestát zbývající čas...
Přijímám, co je mi dáno a dávám, co chci dát!
Žádné komentáře:
Okomentovat