Není ingliš jako ingliš. Poslouchám, ale to co vnímám je jen proud slov, málo podobných angličtině. Hrůzu a děs nahánějící proud slov je to, co jen zdaleka připomíná něco víc, než hindštinu. A kde se vzala na mezinárodnost a srozumitelnost? Netuším, je zřejmě schována kdesí pod pokličkou hnědých úsměvů a modrých obleků a sárí. Vím, že tam někde je a stačilo by pouze zpomalit dikci a vhodně vyslovovat. To by pak i mé málo cvičené ucho dokázalo rozeznat, co vlastně slova znamenají. Ale teď tu jen tak sedím, dělím co můžu a snažím se porozumět. Ovšem moc se mi to nedaří. Aspoň něco pochytím - matrix, tú, tú, bí, bí, aj, aj. Ale copak nemluví o programování a bezkontaktních gramatikách? No možná ano, možná ne, ovšem moje uši a hlavu to nebere. Ta se sotva probere a už zase zbytečně natahuje uši, které jí moc sluší...
Dost a pryč, angličtina je prý zde klíč!
Žádné komentáře:
Okomentovat