Cáry mlhy se táhnou říjnovou oblohou a město pomalu procitá do dalšího dne. Já pomalu procházím dosud ztichlým prostorem města a při své pravidelné cestě do práce pozoruji probouzející se den. Zdá se, že bude teplý, i když v tuto chvíli mrazivý vzduch omílá mé nohy. Sluníčko už se pomaličku vykuluje na oblohu a pomalu střídá na obloze měsíc. Červeně zbarvená obloha se pomaličku proměňuje do barvy světlé modři. Za několik okamžiků studený vzduch protnou první paprsky slunce a zima pomaličku ustoupí teplému pohlazení. Podzimní slunce postupně rozehřívá zimu prožité noci a dodává odvahu k dalšímu plnohodnotnému dni. Jaký bude? To zaleží na mnoha okolnostech, ale tou nejdůležitější je to, jaký jej budeme chtít mít my sami. Neboť uzavřením jedné brány noci, se otevírá další, ranní, která vede stejně jako předešlá ke štěstí. Ovšem my se musíme umět dívat vpřed a všímat si aktuálních krás, které jsou kolem nás...Vždyť neexistuje nic, čeho by v průběhu času nemohlo být dosaženo.
Tak jdi a dosahuj!
Žádné komentáře:
Okomentovat