Trvale udržitelné tempo a stálý úsměv na tváři. Laskavý pohled zvoucí k posezení a vnitřní klid, který tryská zevnitř. Člověk mnohdy předpokládá, nicméně málokdy má jistotu, že přesně objevil to, co je opravdu vidět. Před světem skrýváme své pocity a navenek se snažíme být samostatnými tak, aby se s námi mohli chlubit. Proč to děláme a proč chceme, aby nikdo nepoznal naše pravé pocity? Bojíme se snad své vlastní zranitelnosti? Při hlubším zamyšlení zjistíme, že zranitelnost těla je vlastně zranitelností duše, neboť ta je pravým řídícím panelem. Cítím-li se zranitelná, pak jí také budu. Vím-li, že jsem silná a nic mě nemůže porazit, pak mě také nic neporazí. Ani slovíčko mi nemůže ublížit a to, co si myslím, to také prožívám. Jako vždy s úsměvem a příjemným naladěním pro každého, kdo mě potká. Ač netuším, zda prohlédne i tvrdou slupku, jež nás chrání!
Buď kým chceš být, žij tak, jak bys měl žít...
Žádné komentáře:
Okomentovat