Vážné tváře, nervozita ve vzduchu a natěšený dav informacechtivých knihovníků v předsálí. Tíživá atmosféra pro přednášející, odpočinková pro publikum. Konečně je tu začátek. Stejná slova, drobné třepotání hlasu a hurá, jdeme na to! A začínáme pěkně zostra... Jsme vůbec připraveni na svou budoucnost? Budeme schopni ji s dnešními prostředky žít? Je možné ještě otevřít dveře, které se nám již pomalu zavírají: Většinou chápeme techniku jako prostředek, nástroj, který ulehčuje opakující se činnosti. Nevidíme dál, než k hranaté krabici, jež obepíná onen vnitřní svět. Nerozumíme tomu, co je uvnitř a nechceme to znát. Pak ale neporozumíme tomu, co nás čeká. Naše budoucnost bude jen vnější snahou, bez vnitřního propojení. A naše budoucnost tak bude stejná, jako strom bez kořenů. Stojící, ale umírající a bez života. Jenže takto se budoucnost tvořit nedá! Než takto, pak raději nic...
Tvoř, ale zatím neboř!
Žádné komentáře:
Okomentovat