Je zvláštní, jak život běží. Jednou ráno se probudíš a jsi starý. Není to najednou, ale víš, že všechno je jinak. Věci kolem se změnily, změnili se také lidé a najednou nepoznáváš nic, na co jsi byl zvyklý. Je to jako usnout a probudit se za třicet let. Večer usínat mladý, plný síly a odvahy na nová dobrodružství a procitnout do neznámého světa plného nástrah i jiných neznámých věcí. Přitom vědět, že ještě včera jsi všemu rozumněl a svět byl takový, na jaký jsi byl zvyklý. Ale dneska je tomu úplně jinak. Díváš se kolem, ptáš se sama sebe a odpovědi nepřicházejí. Mohu žít s vědomím, že jsou marné snahy na změnu, nebo mohu zkusit pochopit skutečnost. Odlišnou a přesto tak stejnou. Žijí v ní lidé, jako my sami, pracují, smějí se, zaznamenávají, starají se o druhé, umírají a znovu se rodí. Ne jinak tomu bylo i včera a stejné to snad bude i za další spoustu let. My už tu nebudem, ale kousíček z nás zůstane v myslích těch, s kterými jsme byli a měli se možnost radovat, strachovat i blahem se tetelit. Těch, které jsme milovali nade vše a kteří si snad vzpomenou, až budou na stejném místě, jako my dnes. I oni se předají a připojí do koloběhu života s vědomím, že tak to má být!
Najdi svůj klid, vždyť tak to má být...
Žádné komentáře:
Okomentovat