Jako laňka, jako plaňka, možná jako psí oháňka. Dneska den se točí, běží a já se divím, jak jsem svěží. Jako ryba, jako rak, lezu tam i naopak. Je to divné, je to síla, co má na sobě ta naše víla. Vzdušné zámky staví z ledu, hledá kolem neposedu. Já se hlásím dobrovolně, je mi dneska nějak volně. Zítra zase zpevním záda, mám se přeci tolik ráda. Potom půjdu pryč i ven, splní se mi velký sen. Potom budu už jen bdít, nad hlavou si nechám jít. Pejska, kočku, medvídka, kdo by nechtěl mít lýtka. Já je mám a mám se skvěle, od soboty do neděle. V týdnu je to shon a spěch, pak se divím, že mám mech. Na hlavě i v posteli, kdy odpočívám jen v neděli. Proto půjdu brzy spát, nechám já si dneska zdát. O radostech, o starostech, o zvířátkách, o sluníčku, zazpívám si svou písničku. Která je to, co já vím, vám to ovšem nepovím...
S písničkou za básničkou a zpět, venku je to samý květ!
Žádné komentáře:
Okomentovat