Dlouhá ruka, něco k mání,
copak je tu k pousmání?
Snad jen drobnost maličká,
že tráva sedá na líčka.
S tím se ovšem poperem,
hlavu z trávy seberem,
potom půjdem jenom dál,
kdopak by tu stále stál?
Nikdo nechce jen tak koukat,
každý chce se taky houpat
a ten další smůlu má,
neboť pejsku přednost dá.
Že to není spravedlivé?
To povídejte jiné, druhé,
já si myslím pořád dál,
že pejsek za hřích by nám stál.
Bylo by nám báječně,
občas možná bezděčně.
Všichni bychom mohli chodit,
v potoce se spolu brodit.
Lízat sníh a běhat tam,
kde pejsek neche býti sám.
A pak večer ulehnout,
na únavu se spolehnout,
ta pak uspí tatínka,
do medvěda brtníka!
S pejskem jsi rád, on je Tvůj kamarád...
Žádné komentáře:
Okomentovat