Tak a další týden je za námi. Utekl jako voda a sotva jsme se otočili ve dveřích, už na nás klepe víkend. Pohledem z okna to vypadá, že by mohl být kouzelný a snad slunečný. Užijeme si dostatek volného času, než se opět vrátíme do kanceláří a usedneme k nedokončené práci. Jako bychom neznali ani nic jiného, točíme se od pondělka do pátku. Vyhlížíme víkend a nakonec zjistíme, že si nás žádá společnost. Na ni nemáme chuť, ale rodina má přednost před vlastními zájmy a tedy místo odpočinku, budeme slavit, družit se a užívat si rodinných pout. Já osobně bych raději šla na dlouhou pouť, někam do lesů, do přírody, za zvířátky. Nechala bych odpočinou tělu i duši a pokusila se načerpat novou sílu, kterou budu potřebovat. Ale zřejmě mě nemine tvářit se mile, umívat se a dělat, jak moc mě to baví být rodinným společníkem. Ještě, že budu mít s sebou své parťáky, jinak nevím, jak bych to všechno přežila. Ale co, dneska si tím nebudu lámat hlavu, půjdu si raději vzpomenout na čtvrtstoletí starou příhodu a užiji si kouzelné odpoledne. A co bude zítra? Tak to se uvidí...
Nepředbíhej den, dokud není narozen!
Žádné komentáře:
Okomentovat