Ticho a klid musíme mít. Tak nějak si to člověk představuje ve své mysli, ale život se ne a ne zastavit. Běží jako splašený kůň stále kupředu. Neohlíží se, zda mu jezdec stačí, prostě a jen jede. Není se pak čemu divit, že člověk si připadá stále ve středu, v jednom kole a mražením v zádech. Zda všechno dokončil, zda se mu podařilo splnit nastavené požadavky. Každý krok srovnává se ideálem dokonalosti, který se na nás valí ze všech stran. Kdo je ovšem dokonalý? Je a světě takový, kterého bychom nazvali dokonalým? Není to vše jen přetvářka, kterou hrajeme před našim okolím? Zřejmě je tomu tak, ale nikdo to nepřizná. Každý bude raději hrát s kartami v ruce, v domnění, že vyhraje. Někdy ovšem ani toto nemusí být zárukou výhry, neboť i dokonalost má své stinné stránky. Je natolik dokonalá, že ji ostatní nejsou schopni uvěřit. Čím víc se snaží být perfektní, tím méně je schopna svého perfekcionismu dosáhnout. Aneb kdo chce kam, pomozme mu tam!
Být první je fajn, ale i druhá se počítá...
Žádné komentáře:
Okomentovat