Pálí nám to víc než jindy a tak se není čemu divit, že jsou ruce samý puchýř. Ve své prostotě jsme úplně zapomněli na fakt, že i poctivec si může spálit ruce. Stačí chvilka nepozornosti a zranění je na světě. Co s tím? Pofoukat, ošetřit, zavázat, litovat, nebo nevnímat, nechat být, naučit se s tím žít... Je jedno kterou z variant zvolíme, každá má svá radostná úskalí i nebetyčný klid. Hlavně už se nikam nepřiplést, nechat to na jiných a rány se opět zacelí. Nás to zocelí a budeme silnější pr všechno další, co zřejmě přijde. Ať už to budou zranění, nebo radostné výšiny, budeme připraveni. A ani mráz nás nespálí. Budeme silní, stateční a odhodlaní bojovat proti každé útrapě i drobné nesnázi, která nás potká. A že je život plný nesnází, je víc něž pravda! Prtože i dobré může trápit, ale s tím se dá vcelku dostatečně žít.
S puchýřem za talířem...
Žádné komentáře:
Okomentovat