Prsty běží po klávesnici a nejdou zastavit. Jako utržené ze řetězu se pohybují sem a tam. Zanechávají za sebou silnou stopu a skládají slova do vět. Jak moc smysluplný a věrohodný můj let bude, tak to ukáže až čas. Je dobrým lékařem, psychologem, učitelem, mentorem i samotným podporovatelem. Dokáže navodit atmosféru důvěry, pochopení, ale i stresu a sklíčení. Je jen důležité, jaký pohled zvolíme a jakou rychlostí se dokážeme dostat k cíli. Šnečím tempem za několik málo let, ži skokem gazely za pár minut? Ať tak, či tak běžíme, šouráme se a neskutečně lapáme po dechu, abychom alespoň vyvolali iluzi, že takhle to opravdu mělo být. A že realita byla jiná, tak to si nechejme pro sebe. Nikdo ji neocení, nikdo ji nečeká a nikdo s ní nechce být konfrontován. Vždyť přece všichni máme svůj problém a ten si musíme také sami vyřešit. A kdo ne, tak ten je bačkora a možná i na entou...
Za plentou je tma, zítra jsme tu dva!
Žádné komentáře:
Okomentovat