Prásk, bum, třísk a cink, už to došlo až sem. Ještě včera vymetená obloha a sluníčko, dnes už jen vzpomínka, jak příjemné to bylo. Každým dnem se pomalu přibližujeme k podzimu a také venku je to znát. Stromy se začínají barvit do odstínů žluté a hnědé. Deštník se stal běžnou součástí denní výbavy a podzimní kabátky či boty nejsou přes den od věci. Pořád je před námi ještě mnoho dní, které musí uplynout, než nastane opravdová zima, ale v hlavě už mám jasno. Těším se a zároveň vím, že prožít další zimu bude opět o něco náročnější. Ranní vstávání plné tmy, šerý zákal po celý den a chlad, který zalézá do morku kostí. Stejně tak jiskřivé ranní slunce, pobyt na lyžích či výlet na běžkách, jsou neodmyslitelnou součástí zimy. A pak si vyber, tešit se, netěšit? Toť otázka, jejíž odpověď je zatím ve hvězdách, teď je nutné čelit náporu podzimu. Ale počkat, vždyť budou zase kaštánky... A vida, zase jedno pozitivum! Tedy vybrat si a plně se vyhranit není zcela evidentní. Mnohdy záleží na vnitřních pocitech a aktuálním naladění. Snad proto se opět nechám překvapovat každým dnem a pokusím se přiměřeně reagovat na vše i na nic...
Spojit se s jedním, neznamená zříci se možnosti svobodné volby!
Žádné komentáře:
Okomentovat