Rozbíháme se do světa, každý za svým posláním a cílem, abychom se v průběhu života opět sešli a jistou část svých životních osudů sdíleli. Na začátku života jdeme ruku v ruce s rodiči, sourozenci, rodinnými příslušníky, které postupně, tak jak rosteme, spějeme a zrajeme, opouštíme. My jdeme svou vlastní cestou a jsme přesvědčeni o jejím úspěchu i správnosti. Za sebou necháváme ty, kteří nám stáli od počátku po boku a ve své mladické nerozvážnosti zcela bezmyšlenkovitě opouštíme mnohé. Staré kamarády, lásky, rodiče i sourozence. Neuběhne ani tak dlouhý čas a opět jsme si blízko. Máme společné prožitky, stáváme se rodiči, opatrujeme své děti i rodiče a naše rozbíhavost se kloní ke středobodu našich životů. Pro jednoho jsou to práce, pro jiného rodina a pro dalšího úspěšná kariéra či vzdělanostní postup. Rozběhlost se kumuluje do centra, které opečováváme, chráníme a dále rozvíjíme. Tak jako v nás naši rodiče, i my otevíráme křídla našim dětem a dáváme jim jistotu pevných kořenů i základů života. A v tu chvíli víme, že i oni se rozletí do světa a našim úkolem bude stát tam, kde nás bude potřeba a být vždy tím, co rodiče pro své děti mají být. Tedy láskou, ochranou, jistotou a bezpečím, které poskytuje, brání i stabulizuje v časech dobrých i zlých!
Roztáhněme křídla, leťme, ovšem nezapomínejme na ty, kteří zůstávají!
Žádné komentáře:
Okomentovat