Jsme jen prostí medvědi,
co nic nikdy nevědí.
Plné břicho,
v lese ticho,
včely bzučí,
v břiše kručí.
Medu máme stále málo,
co by za něj lidstvo dalo.
Proto jíme maliny,
zaháníme tím sliny.
Proto jíme mech a trávu,
hlad hodíme pak za hlavu.
Půjdem raději už spát,
tím zaženeme věčný hlad.
Na jaře pak odznovu,
budem v lese na lovu...
Budem baštit, budem žrát,
s včelkama si jen tak hrát,
aby opět věděly,
že medvědi mají neděli.
Koloběh ten nezastavíš,
i když se tu pořád snažíš,
medvěd ten má pořád hlad
a proto je náš kamarád!
S medvědem jsi sebou sám, ať si pán či jen kmán...
Žádné komentáře:
Okomentovat