Den uběhl jako voda, pomalu se blíží večer a já bych měla konečně začít pracovat. I přestože mám za sebou poměrně rušný den, mnohé zůstalo otevřeno a nedokončeno. Čím to je, že pondělí je vždycky tak náročným dnem, který bych nejraději přeskočila? Ne to přerodem z pomalu plynoucího víkendu do plného provozu, nebo snad postupným zpomalováním a stárnutím? Neumím odpovědět i když tuším, jakou příčinu lze hledat. Jak by řekl ten, co chce mít jasno a přitom nezklamat. Od každého trošku a celek je úplný. Tedy i já přiznávám, že dílem je to procesem stárnutí a dílem i pomalým rozjezdem po víkendu. Nejraději bych všechno svalila někam jinam, ale musím být upřímná k sobě i ostatním... Ano dámy a pánové, i já stárnu a má to jednu obrovskou výhodu. Jsem v nejlepším věku, hloupé mladistvé nápady už se mě netýkájí a mohu si užívat bezprostředního příchodu uměřenosti a klidného stáří. Hurá, už se těším, to bude teprve jízda. Na koni bez koně, na velbloudu se slonem a tak dál. No uznejte, mám se na co těšit. A pak že stáří se hrozné!
Starosti za hlavu, já mám svou představu...
Žádné komentáře:
Okomentovat