Tak a máme tady konečně pátek. První týden školy je za námi a nespočetně se jich rozprostírá v nedohlednu. Je to jako maratonský běh, který má svou přesně stanovenou délku, běžci jsou na startu a ví, že musí vydržet. Za každým rohem ovšem vyhlížejí cílovou pásku a přestože ví, že je to ještě daleko, doufají. Co když jsem se tentokrát spletl a cíl už je nadohled? Zvednu oči a vidím, že přede mnou je trať. Musím běžet, musím vytrvat. Za dalším kopcem už jistě bude cíl. A když ne? Co mi zbývá, musím pokračovat, však on ten konec jednou bude. Přijde, až jen nebudu očekávat, překvapí a nastane opět úleva a spokojenost, že jsem to opět zvládl. Sám, s pomocí, s vírou a jsem v cíli! A že za rok to bude stejné, nevadí, však mám přeci před sebou dlouhé období odpočinku, relaxace, klidu a prázdnin...
Utíkej a důvěřuj, život je přec stále můj!
Žádné komentáře:
Okomentovat