Ruce běží nad papírem, vykružují specifické tahy a vykružují zázračné obrázky. Od nepaměti pro nás zachycují radosti i starosti žití a stávají se kronikou úspěchů i pádů lidského pokolení. Jako malí špunti jsme tajně doufali, že také my jednou budeme umět vykroužit ona krásná a tajuplná slova. Papír byl drahocenným zbožím a kuličkové pero zase známka luxusu. Ach kolik kaněk, prodřených dřevitých papírů a kostrbatých úkolů, než jsme se dopracovali k ladnosti a čitelnosti. A tajemství se stalo naší součástí, které používáme, kterým sdělujeme i zachcujeme. Ano i s tím mám spojeno pronikání do tajemství písma, které přede mnou odkrylo obrovskou oblast literatury a lidského poznání. Snad proto jsem občas zklamaná, když vidím, k jaké degradaci písma v dnešním světě dochází. Není to jen vina různých technologií, které umějí děti ovládat rychleji a spolehlivěji, než písmo. Ale vinu vidím i v nás dospělých. Rádi spoléháme na multimedialitu a zábavnost technologií, a tím odvádíme naše děti od radostí i podstaty písemných záznamů. Je to přeci naše spojení s minulostí, je to důkaz lásky, radosti i krize člověka v průběhu staletí a hlavně, je to prostředek, který musíme znát, abychom mohli dostoupit až k technologickým vychytávkám. Proto dbejme a veďme naše mladé generace k písemnému projevu, protože není nic kouzelnějšího, než napsat milostný dopis či získat důkaz synovy lásky k rodičům...
Pišme a tvořme, moderní bořme!
Žádné komentáře:
Okomentovat