Bolí, bolí, neustává, stále bolí moje hlava. Netuším co se v ní děje, snad se mi jen mozek směje. Snad je to tak v pořádku, že sobota jde po pátku. Nesoustředím svoje slova, promýšlím si věci znova, bflmpes se veze, do očí mi něco leze. Nevidím a neslyším, kolem déšť a hustý dým. To zas bude sobota, kolem samá robota. Nikde žádné spočinutí, to je přeci k pominutí. K tomu jistě slyším sviště, jak si píská do kroku, že snad ještě nikdy nebyl na zeleném obroku. To jsou věci, to je síla, v hlavě jenom velká díra, nemám na nic pomyšlení, že se dneska někdo žení? Páni to je pomatené, co mou hlavu k tomu žene, co mě ještě napadne, že mi hlava upadne. Nevadí mi vůbec nic, ať už je to bolest pryč! Ať zas svítí sluníčko, ty mé malé zlatíčko...
Bez hlavy nelze žít, s bolestí musím být!
Žádné komentáře:
Okomentovat