Vytřeštěně hledím na papír, oči nemohou uvěřit tomu, co se jim mozek snaží naznačit. Jak je to možné, křičí to ve mě a já vím, že tuhle otázku nezodpovím. A kdo by také mohl pochopit fakt, že ještě před chvílí tady ten mladý muž byl a dnes už není. Muž plný síly, úsměvů, laskavého pohledu a chápajícího porozumění. Nikdy by neublížil nikomu, byl vzorem otcovství a mužské lásky. A co zbylo? Jen tisíce otázek, na které stejně nelze odpovědět. Tisíce slov, které zůstaly nevyřčeny, co je však horší, zůstalo po něm několik prázdných srdcí. Ta již nikdy nebudou úplná, protože svůj dílek už ztratila. Proč tak brzy byl povolán k výšinám? Proč nemohl pozorovat ty, jenž měl rád déle? Proč mu nebylo dopřáno to, co běžným smrtelníkům? Nevím, co však tuším je, že se mnou bude stále žít. V mých vzpomínkách, v jasných okamžicích a medvědích chvílích, která nikdy nezapomenu! Díky za to, žes byl, žes tu s námi žil a že jsem měla možnost tě poznat...
Každá ztráta je těžká, některé jsou však těžší!
Žádné komentáře:
Okomentovat