Každý den stojíme před mnoha rozhodnutími, jejichž výsledky nemusí mít okamžitý efekt. Kolikrát přemýšlíme nad marností světa a lidského počínání. Kolikrát stojíme na počátku rozhodnutí? Jak se zachovat? Ztratit odvahu a rezignovat, nebo se nechat vést vyšší zodpovedností a cíli? Ti, kdo čekají na nás a naše výkony nenesou vinu za to, že jiní se nás vzdali. Neměli bychom je trestat tím, že jim ve své rezignovatnosti dáme méně, než jim můžeme dát! Najděme odvahu a čelme rozhodnutím s vědomím, že jsou mezi námi mnozí, kteří ve své chudobě a prostotě čekají právě na nás. Snažme se s ohledem na ně dělat to nejlepší a dávejme jim to nejúžasnější z nás - sami sebe... Vždyť i proměna jediného lidského osudu a ovlivnění jednoho života stojí za to! A že to nikdo nevidí? Nevadí, děláme to pro sebe a nikoli pro obdiv okolí. Proto zkusme jít světem se vztyčenou hlavou a dáváním toho nejlepšího z nás. Odměnou nám bude uspokojení z poznání, že jsme ze sebe vydali vše. Budeme žít v radosti a štěstí našeho nitra, protože jsme dali to nejlepší z nás každému, s nímž jsme se potkali.
Stálost rozhodnutí a měnící se životy, jsou krásné lidské šlápoty!
Žádné komentáře:
Okomentovat