Co cítíme, to i prožíváme. Co prožíváme, to nás naplňuje a vytváří postoj k sobě i okolí. Jedním z možných pocitů je chvála, se kterou je potřeba nakládat velmi rozumně. Když začneme příliš chválit, můžeme způsobit negativní reakci. Pokud nejsme schopni pochválit, je situace stejná. Pochvala je darem, daným nám vyšší mocí. Je pozorností, s neuvěřitelně silnou vírou v lepší přitomnost i budoucnost. Většinu pochvalných myšlenek hledáme ve chvílích, kdy se necítíme zrovna nejlépe. Všechno kolem se na nás sype a většinou není šance zvládnout situaci bez stresu a přijetí problému. Právě tyto chvíle jsou ideálním momentem k zastavení a nalezení drobného prvku - pochvaly. Uvědomění si samotného faktu, že jsem tady, že dýchám, že prožívám, že je mi líto, že miluji, že bojuji, je darem, který je potřeba vnímat! A děkovat, chválit i velebit... Každá životní situace je tu proto, aby nám ukázala sílu světa i života, který plyne a nezastaví se. Na nás je najít způsob obdarování sebe i blízkých pochvalou, dárkem, tichou myšlenkou, která potěší, povzbudí, otevře srdce a zahojí rány. Jak moc je nutné chválit, zjistíme tehdy, když si zlobu připustíme a proměníme všechno zlé do emocí i kladných odpovědí. Najednou tu stojíme, chválíme a vnitřní pocit radosti je hmatatelnější, než samotná výhra v loterii...
Pochválen buď každý, kdo chválí, vnímá i chápe!
Žádné komentáře:
Okomentovat