Názory se střídají jeden za druhým. Člověk nestačí vnímat podstatu myšlenek. A už se valí další... Něco nás však vyburcuje a nadzvedne z běžného pohledu na realitu. Většinou nějaká extrémní situace, nebo přízemní názor. Jak vzniká? Proč jsou někteří lidé s obrovským nadhledem a jiní se sotva dotknou svých kotníků? Jsem bytostně přesvědčena, že zde svoji roli hraje rodina, výchova v ní a pak další přiměřený proces učení ve škole a nejbližším přátelském prostředí. Jak jinak si lze vysvětlit fakt, že vzdělaný člověk se dopouští chyb, ale většinou není přízemní? A co vlastně je "být přízemní". Držet se při zemi, abych nespadl z příliš velké výšky. Proces chápání jednotlivostí v jejich celku. Celistvost myšlenek a pocit, že nám dávají křídla... Přízemní je všechno to, co se neopírá o pouhou zprostředkovanou zkušenost člověka před námi, ale je to něco, co si vytváříme sami. Co budujeme při vlastních vzletech a pádech. S čím pracujeme a nad čím přemýšlíme. Co nás formuje a dává nám jistý přehled i nadhled nad běžnými lidskými problémy. Tedy něco, co fyzicky neuchopíme, ale víme, že to buď máme, nebo ne! A jak jsme na tom se vždycky projeví, ve vypjatých okamžicích našich životů...
S nadhledem dnes, zítra i v běhu času, ať projeví svou krásu!
Žádné komentáře:
Okomentovat