Ledová lednová nálada útčí, kroky se neženou, únava útočí. Ráno se probudím, oči své otevřu. Nechce se pracovat, chce se jen spát a spát. Nemůžu brtník být, musím už vážně jít. Celý svět vstal a klidný svůj spánek vzdal. Proto i já už jdu, otevřít si duhu. Otevřít okna svá, toužebně rozmilá. Trochu se unavím, oběd vám uvařím. Potom si ulehnu, tělo své odlehčím, večer se do vany celičká namočím. Půjdu spát, půjdu snít, co všechno bych mohla mít! Až leden rozpráší, zimou svou ledovou. Půjdu zas do světa s píšťalkou medovou. S medem i bez medu, k tobě zas přijedu. Půjdeme do lesů, střípky si odnesu. Poznání, pohrání, co leden zahání, aby zas na přesrok, udělal velký krok...
S úsměvem vstříc a nikde nic!
Žádné komentáře:
Okomentovat