Sladce voní ranní káva a mě pálí moje hlava. Už se těším, až to přijde, doufám v duši, že to vyjde. Nejen slunce, nejen sníh, pojedeme na saních. Pojedeme přes hory, posbíráme brambory. Tady všude je teď krásně, proto musím psáti básně. Rýmy skáčí po pekáči, já tu zatím honím káči. Honím ruce, honím tělo, komu by se stále chtělo? Kdo by nebyl chvíli rád, kdo by si jen nechtěl hrát? Všichni lidé malí jsou, pokud svůj svět unesou. Velkým se však můžes stát, když mléčnou vodu budeš brát. Budeš mít i síly dost, rozdávat ji pro radost. Dělat radost, konat štěstí, to je potom krásných zvěstí. Milých slov a moudrých sov, je tu pro každého stále dost. Stačí se jen dívat tam, kde svá hnízda mají a kde v tichu přebývají...
Sova k sově sedá, mléčné krásy hledá!
Žádné komentáře:
Okomentovat