Barva sem a barva tam, všude kam se podívám se na mě směje. Září jako slunce v ranní rose a já bych si jej přála mít ve svých vlasech. Příchuť léta, vůni dálek, poznání, které otevírá prostor pro nové zážitky a dobrodružství. Zachytit tak prchavost okamžiku a přenést jej do chvíl uplakaných. Život by byl mnohdy barevnější, ovšem ne vždycky jednodušší. Síla zvuků, slova, myšlenek i činů je zřejmá. Je barvitá, rozmanitá a přesto plná energie. Proudí, třepotá se ve větru, blýskavými paprsky zachycuje krajiny snů i bdění. V jeden moment prozáří kousíček nebe, sahá po větvích, natahuje prsty, až do samého nitra temnoty. Kousíček světla pronikne dál, barva se rozptýlí a všechno je hned kouzelnější, veselejší. Temnota ustoupí a znovu pronikne pohlazení až ke kořenům zapomění. Vyroste pomněnka blankytně modrá, dotkne se nebe a já si pro sebe, schovám kousíček Tebe. S barvou Tě spojuji hnědou i zelenou, možná i duhy k nám z oblohy proniknou. Budeme tiše stát, z duše si stále přát, barvami zalitá rána i večery, pak už nás tři nikdy nic nerozdělí. Já budu pro Tebe barvou všech barviček, Ty pro mě tisíce sluníček. Každý svou sílu má, každý svou barvu zná, každému jasné je souznění, každý z nás má to své lidské vzezření...
Barevný den s duhovým přídechem a hlubokým nádechem každému!
Žádné komentáře:
Okomentovat