Nejsem negativista s nepříjemnými pocit, přesto nemám dnes představu o ničem. Netuším do čeho se pustit, co začít, co skončit. Jakoby poslední den tohoto týdne vysál všechnu mou energii a postavil mě před skutečnost, že je jen na mě, co si počnu. Ale co si vlastně počnu? Kam bych měla jít, co bych měla zažít? Je něco, co by bylo dobré uskutečnit? Když se ptám sama sebe, nenalézám žádnou přímou odpověď. Nechci se sama sobě podívat do očí a vyslovit to, co vlastně netuším. Ozvěna hlasů ve mě volá, já však neslyším, co říká. Jsou to slova, možná věty, jen netuším co přesně znamenají. Možná mě lákají, možná mi říkají, že zase najdu se v tom lidském pralese. Dneska to nebude, zítra to příbude. Co to je nevím a přímo se neptám, aby snad nebylo, že už se rozbilo a já tu sedím a nic si nevím. I když bych měla být tam, kam vždy hledím...
Nevědět, je důlěžitou součástí moudrosti člověka!
Žádné komentáře:
Okomentovat