Zvláštní pocti čehosi mě dnes provází od samotného rána. Je to něco hluboko v duši a hlavě, co mi nedopřeje klidu. Něco nevysvětlitelného, přesto hmatatelného a těžko uchopitelného. Vzadu za levých uchem to lechtá a v pravém spánku tepe drobnými záchvěvy. Hrdlo svírá neviditelná ruka a těžko je u srdce. Kladu si otázku, co to všechno znamená? Je to jen nevysvětlitelný pocit touhy po volném dnu, nebo něco většího, co ve mě bují? Snažím se zachovat si vnitřní klid a vyrovnanou mysl, promýšlím si možné varianty a plánuji. Co teď, co pak a co potom. Každé má svůj okamžik, který se snažím vystihnout a zachytit. V jeho prchavosti, mlhavosti i pomíjivosti. Jen tak mohu zachovat řád svému životu v chaotickém okolním světě. Je to má obrana proti nerozvážnosti, necitelnosti a zlobě, která číhá na svou oběť. Já ji nebudu, neboť moje myšlenky jsou dány. Jsem mnohem víc, než se jevím, dřímá ve mně veškerá síla a moc světa. Jsem tím, kým chci být a s tím, s kým chci žít... Život je přece krásný s těmi, které milujeme a kteří milují nás.
Milující den s milovanými osobami všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat