Tak jako láska prochází žaludkem, tak i jídlo může být koncertem. Jíst je možné pusou, nosem, ale hlavně očima. Pokud vnímáme jídlo jako něco, co nás drží při životě, pak je možné sníst cokoliv, co není zkažené. Jídlo je však mnohem víc. Je to něco, co nás obohacuje tělesně i duševně. Jíst ve chvatu a rychlosti není vůbec zdravé. Snad proto je důlěžité udělat si na jídlo čas, těšit se z chutí, krásy barev a vůní. To pak je ten správný labužnický zážitek. César salát se mění v Janáčkvu symfonii, kuřecí maso s bramborem v Labutí jezero a čokoládové fondue v nejkrásnější Seifertovu báseň. Jídlo je, má a mělo by být tím příjemným časem, kdy sytíme nejen tělo, ale i duši. Proto na to pamatujme a užívejme vždy, když usedáme za jídelní stůl...
Labužnický večer každému strávníkovi!
Žádné komentáře:
Okomentovat