Lístek vedle lístku, strom se krásně zelená a já si lámu hlavu, co to všechno znamená. Dneska lístek, zítra dva a balet už se ke mě zná. Těším se a radost mám, že mamince splním sen, který si snad společně užijem. Budem spolu cestovat, budeme i flámovat, možná trošku čarovat. Zatím nevím, zda to vyjde, snad to ovšem brzy přijde. Léto se hned přežene a podzim nás dožene. S ním pak přijde labuť bílá, co na konci vždy umírá. Touhou, steskem, žalostí, bez malých velkých radostí. Přesto čekám velký rej, kde nám s maminkou bude hej. Těším se a nevím jak, přečkám ten dlouhý mrak. Dlouhý čas a čekání, které mě už nahání. Dočkám se a budu věřit, že s Labutím jezerem se budem těšit. Ty i já a s námi ony, které přečkají i velké hromy. Odtančí a prožijí, to co jiní nesmějí. Tak se těš a přitom věř, že nás čeká setkání, které smutky zahání. Možná nás i zachrání, bude slunce stoupání. Dnes i zítra, potom zas, vždyť život je plný krás. Stačí ruku natáhnout a k sobě potáhnout. Potom radost neunikne a do morku kosti ti pronikne. Pak už se ji nezbavíš, bude s Tebou, se mnou, víš?
Lístečky vlásečky labutí křídla, taneční pohyby, i trochu zřídla...
Žádné komentáře:
Okomentovat