Vzrušení v těle, mírné chvění a zvláštní pocti, že už se nezvednu. Musím to dneska vydržet a ještě něco navrch. Pomalu se blíží čas odjezdu, já tu stojím a pořád nevím, zda všechno dobře dopadne. Nebojím se sebe, to vím, že je v pohodě! Bojím se těch, co přijdou. Kyselé pohledy co vraždí, nadřazený a stále neprůhledný pocti z toho, že tu nejsi vítán. A jsem? Vím, že patřím ke svým klukům a ti patří sem... Patřím sem tedy i já, ať si každý říká co che. Ať si každý myslí, co chce. Jsem tu pro Vás kluci moji, jsem tu s Vámi, jsem tu sama sebou i s sebou... Nehodlám se schovat v koutě, nebudu se skrývat, půjdu, užiju si to a ještě dám všem vědět, že je mám, že se mám a že je nám spolu kouzelně!
Tálský mlýn s mnoha zelenými zážitky všem čistým duším...
Žádné komentáře:
Okomentovat