Horské velikány se kolem nás tyčí, ledovec se bíle směje a my pozorujeme nádheru alpské přírody. V tom se odněkud z trávy vynoří chlupaté cosi a za ním ještě další a pak i menší. Nevěřícně zíráme do tmavých očí rodinky svištů glocknerských, kteří mají svou bvyklou ranní rutinu. Vyběhnout, zacvičit, vyčistit, nasnídat a pak? No přeci být tady a pózovat "jakože nic" kolem jdoucím turistům. No uznejte, krásná práce, jen si tak říkám, zda jim my lidé přeci jen neubližujeme! Děláme z nich atrakci, otřepanou vycpaninu a úplně pomíjíme krásu a divokost těchto malých vládců hor. Bylo to krásné svišti mji, ale přála ych vám raději více divočiny a méně člověčiny...
Chlupatý, pískavý a zubatý zbytek dne!
Žádné komentáře:
Okomentovat