Být jen sám se svými myšlenkami je prý velký problém. Zrovna včera se mi dostal do rukou článek, ve kterém byl popisován výzkum prováděný ve Velké Británii. Zapojily se do něj různorodé skupiny lidí a cílem byo zjistit, zda a jak lidé dokáží být sami se sebou. Zavřeni v místnosti, či v uzavřeném prostoru, bez televize, mobilu, rádia, internetu, tabletu, či knihy. Lidé měli vydržet pouhých patnáct minut sami se sebou, přemýšlet nad svými myšlenkami a hlavně vydržet nic nedělat. A světě div se, více než sedmedesát procent lidí se vbec nedokázalo zdklinit, posadit a jen tak přemítat. Byly dokonce případy, kdy už po několika vteřinách se některé zkoumané osoby sháněly po nečem, s čím by mohly manipulovat, ovládat, mačkat, držet v ruce! A já se ptám, čím to je? Já si moc dobře pamatuji na dobu, kdy můj si dědeček každý večer odcházel sednout na zápraží, jen tak se díval kolem sebe a nic nedělal. Kolikrát jsme se ho jako děti ptali, co děláš a odpovědí nám bylo "Nic, jen si tu tak přemyšlam nad životem!" Pro nás děti nic neříkající odpoveď, uplynulo však něco málo přes třicet let a já už vím, co tím dědeček myslel. Kolikrát se totiž i já sama přistihnu, že sedím jan tak, dívám se do prázdna, hlavou mi tečou myšlenky a vlastně nic nedělám.... A v tom je pro mě moudrost minulé generace, která uměla těžce fyzicky pracovat, žila v zajetí ideologie a přesto ji nikdo nevzal to nejdůlěžitější, umět být jen sám se sebou a svými myšlenkami! To je jedna z možností, jak se postavit všemu, co se na člověka valí a umět tomu čelit s rozvahou i odvahou... Buďme každý den nějaký čas o samotě, posílí to našeho ducha i myšlenky.
Samota bez samoty, není samotou...
Žádné komentáře:
Okomentovat