V životě si zasloužíme to, co životu dáváme. Věčný koloběh života, se všemi drobnými i většími úkazy se proplétá našimi životy a my můžeme - musíme usměrňovat a kormidlovat. Křehká rovnováha věcí vždy starosti vykupuje radostí, náročné dny s méně náročnými a laskavostí. I přesto, že víme, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách, mnohdy přemýšlíme, proč zrovna já? Zasloužil jsem si to? Opravdu jsem byl tak nemožný, že musím procházet všemi těmito kroky? Nebo naopak, opravdu jsem to já, kdo si zaslouží obdiv a uznání? Vždyť jsem se jen dobře učila, upekla jsem roládu, uvařila oběd.... Když se tak zastavím a přemýšlím, říkám si ano. Vždyť to přece není úplná samozřejmost zdolat obtíže, překážky, nástrahy učení, neustálý koloběh v kuchyni a domácnosti. Stojí mě to úsilí, které vždy vkládám do každé věci, která se přede mnou objeví! Takže si opravdu zasloužím trochu uznání a radosti. Hrdosti snad jen za to, že jsem jaká jsem, že umím co umím a že dokáži to, co dokáži. Ale na mnohém se nepodílím sama, proto kus hrdosti patří i mým nejbližším. Ti mě motivují, podporují, překvapují, milují i škádlí! Bez nich bych byla jen hrdý nikdo, s nimi jsem hrdá já! Proto získávejte, učte se a jděte dál, ale nejen pro hrdost samotnou, ale pro lásku ke každému kroku!
Krásný zasloužený den všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat