Voda hučí a strmě se valí mezi kameny. Staletý proces vodního toku vytvořil nádhernou scenérii skalní soutěsky Serrai di Sottoguda. Já tu tak stojím a říkám si, co to muselo být za sílu, která dokázala vytvořit tento nádherný kousek světa. Popojdu dál a srdce opět zaplesá, otevře se přede mnou masiv ledovce Marmoláda. Bílý a zářivý i v tomto pokročilém létě. Stojím s otevřenýma očima a srdcem dokořán, s hřejivým pocitem krásy kolem sebe. No co víc si přát? Snad jen zachovejme vše i dalším generacím, ať mohou obdivovat, objevovat a ochraňovat tuto nádheru i dál...
Úzké soutěsky a široká srdce všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat