Deníčku, deníčku, pohnojím kytičku,
pohnojím travičku, přeběhnu kravičku...
Cestička předemnou kvete a stoupá,
proč jsem já, proč vždycky tak hloupá?
Nechám se přemluvit k výkonům sportovním,
jakmile zahlédnu kopečky kopce,
hned zase znervózním!
Nevzdám se, vytrvám,
ty kopce překonám,
na vršku zazpívám
slunci a výšinám...
Obloha otevře oči a srdíčko,
už jsem tu, už jsem tam, ty moje zatíčko.
K radosti postačí, když boty netlačí,
když sunce zahřeje, vítr i peřeje.
Radost mám velikou,
že jsem šla oklikou,
že jsem tu se svými,
kluky mi milými!
Díky za každičký droboučký střípek společných dnů...
Žádné komentáře:
Okomentovat