Od brzského rána nás provázela dešťová víla. Chvílemi se zlobila, chvílemi se smála a my jsme pomalu zdolávali první kopec naší letošní dovolené. S ušlými výškovými metry se přidávaly k dešti husté mraky, a proto jako oáza klidu a bezpečí na nás zapůsobila rakouská horská chata, s milým horalem a stádem krav. Nejen, že nás pozval k sobě, ale dokonce i uvařil čaj a vlídně s námi pobyl. V tomto malém gestu se odrazila velikost horalského srdce, které na nás dýchá ze všech stran! Jak ráda bych zde žila, alespoň bych si více dokázal vážit mnoha drobných paprsků globalizovaného světa. Byť byl den deštivý, zahřálo jej mnoho srdečnosti a lidské laskavosti.
Krásný zbytek dne bez mráčků i obláčků!
Žádné komentáře:
Okomentovat