Spěchat se dá pořád, ale zastavit se dá pořádnou práci. Během roku jsem zvyklá mít před sebou neustálé jedntlivosti, které musím stihnout. Být včas v práci, odpřednášet, vypracovat materiály, připravit se na další den, už zase běžet domů, napsat úkoly, udělat nákup, připravit večeři, uklidit a nachystat se na další pracovní den... A tak pořád dokola. Takže když přijde čas na odpočinek a zaslouženou dovolenou, tak neumím zpomalit. Pořád jedu svůj stíhací závod a snažím se udržet se v tempu. Občas se pozastavím a říkám si, není přece nutné dnes stihnout všechnu práci, kterou jsem si náplánovala. Vždyť zítra je taky den a můžu si nechat něco i na další dny. Pomaličku se přizpůsobuji tempu dovolené, lenivím, motor přede v nízkých otáčkám a vida, on to jde..... Jenže než se stačím zklidnit je tady další úkol, další práce, další povinnost a tak mi nezbývá než opět kopnout do vrtule a zase vyrazit. Tři, dva, jedna .... start .....
Tak hlavně pohodový závod a vězte, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!
Žádné komentáře:
Okomentovat