Když nevidím cestu, jak mohu jít dál? Když opouští mě síly, kde brát? Když ztrácím trpělivost, jak zůstat klidnou? Jako žena musím všechno a mnohé nemohu. Jako matka mám za úkol dělat to, co je možné, a co je nemožné svěřovat vyšším silám. Jako manželka mám pověření k řízení, a co řídit nelze, předávám dál. Jako dcera mám povinnost pečovat o své rodiče, kteří s láskou vedli můj život od prvních krůčků do dospělosti. Jako sestra a teta se raduji z úspěchů svých synovců. Jako já je každý den vnitřně propojuji se svými kluky a přeji jim vše dobré. Respektuji svého muže a snažím se dělat všechno proto, aby v naší blízké i vzdálenější rodině vládl pokoj a mír. Každý den zahrnuji své nejbližší láskou, respektem k nim samotným, dávám jim pocitu morálních hodnot. Sama za sebe jsem silnou nezávislou ženou, se svými závislostmi a důležitými vazbami!
Pochopení mnohé změní...
Žádné komentáře:
Okomentovat