Nic. Pusto, prázdno. Žádná slova, nic nezbylo. A za další roh není vidět. Možná, že až se zase znovu nadechnu, uvidím víc. Teď mám srdce na tisíc kousíčků. Rozum mi říká, že se nic neděje, ale tělo nechce spolupracovat. Nejraději bych se schovala pod peřinu, zakryla se až po nos a přečkala čas, který musím přečkat. Za pá dnů to bude lepší. Za delší čas ještě víc, ale teď to bolí, jako čert! Nic nepomáhají slova, když duše pláče a neumí si pomoci. Nechejte mě chvíli, já to zvládnu a pak zase bude líp...
Nanic je nic!
Žádné komentáře:
Okomentovat