Ač se to nezdá, je to tak. Konečně sedím ve vlaku a pádím do Prahy na společný dvoudenní pobyt do Prahy. V prvních okamžicích cesty na mě ještě dopadají různorodé myšlenky a nejsem schopna se plně soustředit jen na klid a oddech. To se po nějakém čase změní a dokonce i já podlehnu rytmu klapotu kolejnic a uvolním se. Za sebou nechám každodenní starosti a pomalu se začínám těšít na společně strávenýč čas v naší stověžaté matičce Praze. Budeme flámovat, nebudeme se blamovat, budeme jásat, nebudeme se drásat, budeme jíst a pít, hlavně se dobře mít!
Srdéčko moje, daj mi to tvoje...
Žádné komentáře:
Okomentovat