Den bez bahna a jen v klidu vlastní mysli. Člověku je najednou milo a krásně. Nemusí myslet na nic jiného než na informace, které jej rozvíjejí. Nemusí se dívat na zmar a bolest, která je venku všude kolem. Nemusí upírat oči na zničené budovy, zahrady, garáže, sklepy a nábytek. Nemusí, jen může a je. Je jen v tom, kde je mu krásně a pouze hučení agregátů z okolí připomíná, co se dělo ještě před několika málo dny. Sluníčko pomáhá a podkresluje atmosféru, která je opravdu po několika vypjatých dnech kouzelná. Těším se z toho a těším se na procházku, která mě čeká...
Poradit - posadit...
Žádné komentáře:
Okomentovat