Je opravdu náročné znovu naskočit do rozjetého vlaku, které se nezastavil a stálé pádí dál. Jede si svým tempem a nikde nestaví. I když my jsme několik dnů stáli a museli jsme nabírat síly, vlak si to stále fičí dál. Člověk si v takové chvíli uvědomí, jak je život složitý a jak intenzivně musí dýchat. Prostý nádech a výdech nestačí, musíme si být vědomi toho, že s každým nádechem do nás vchází kousíček něčeho nového a s výdechem něco starého vydáváme ven. A takto pořád dokola -- nádech -- výdech -- nádech -- výdech. Ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk....
Jděme, kráčejme a s úsměvem vnímejme to, co život přináší!
Žádné komentáře:
Okomentovat