Ač celkem nemám problém s cestováním, tentokrát cítím, že se mi oprvdu nechce. Nejraději bych zůstala doma, zachumlala bych se úplně pod peřinu a spala bych, co bych dokázala. Přesto nebudu trhat partu a pojedu. Prostřu si oči, sním alespoň kousek rohlíku s máslem a pokusím se nahodit úsměv na ustaraný obličej. Po několika ujetých kilometrech, nastoupaných výškových metrech a blíže cíli se začínám těšit na nová dobrodružství. Sice s těžkým srdcem, rozervanou duší, ale vědomím, že tohle musely zvládnout tisíce maminek přede mnou, tak to zvládnu taky...
Výjezd sem, výjezd tam, tady se já dobře mám!
Žádné komentáře:
Okomentovat