Věřící

Život je krásný,

svět je tak jasný. 

 

Když slunce se usmívá,

když jsme tu my dva.

Když kolem je mumraj

a rej,

když všichni si dělaj,

co chtěj.

Když světlo je na nebi,

když víš, jaké je podnebí.

Když zpíváš a slova znáš,

když víš, kde své srdce máš.

Když ústa se usmějí,

když věci se jen tak nedějí.

Když víra je nadějí

a o všechno se podělí.

Ač teď to tak necítíš,

počkej a uvidíš,

zas dobré nastane,

špatné se odmane.

Potom si budem zas,

užívat světa krás.

Vylezem na hory,

sejdeme údolí.

 

Svět zas podělí,

o vše, co má

v sobotu,

neděli i běžné

pondělí...

 

Věř a bude líp!