Jsou rána, kdy se nám nechce vstávat a pak máme taková, kdy přesně víme, že musíme vyskočit z postele, protože den volá po naší přítomnosti. Tak jako se proměňují naše nálady, tak se proměňují i naše rána. Jednou jsou veselá a plná švitoření, jindy poklidná a vlekoucí se jako horká čokoláda. Ráno je nejkrásnější částí dne, vidíš probouzení přírody kolem sebe a je celkem jedno, zda je právě prosinec, nebo březen. Je ráno, krásné, tiché, spontánní, hubené, sladké či kávové. Začátek dne, který ovlivní každý náš následující krok. Je to každodenní zrození člověka do nového dne, nového začátku i nových perspektiv. Jakoby nám život dával stále novou a novou šanci k opravě předchozích chyb. Zdánlivé mínění se proměňuje v realitu a my, stále nepoučitelní a chybující lidé, opakujeme své chyby den za dnem. Maskujeme skutečné, tváříme se falešně a realita odkrývá plynulost chybovosti. Bez které není života, ani láska či dobrota!
Žijme čile a vyžujme své píle...
Žádné komentáře:
Okomentovat