Myšlenky běží jako o závod. Nechtějí se zastavit a stále se derou na povrch. Jako by měl dnes nastat konec světa, kdy musíme dosáhnout nejvyšší moudrosti. Tělo se snaží přizpůsobit běhu myšlenek, ale bohužel nemůže chytit tempo. Je to jako ve zlém snu, kdy víte, že se děje něco neobvyklého, co musíte zastavit, ale bohužel nemáte šanci si s úkolem poradit. Stejně se cítíme tváří tvář těmto myšlenkám, které útočí na naši duši a nedají oddechnout. Nechceme snad tolik, abychom si alespoň o víkendu mohli odpočinout. Týden zase bude tak dlouhý a intenzivní, že víkend by snad mohl být úplně bezmyšlenkovitý. Jak se zdá, nemáme šanci uniknout. Budeme si muset zvyknout na fakt, že hlava pracuje, i když nemusí. Prostě a jednoduše jede, plodí myšlenky, uvažuje, přemítá a pátrá po nejlepším řešení. A my? My to musíme snést, neboť jiná šance není. Snad jen bezhlavým řytířem se státi a do hlavy pršet nechati...
Nervy ve džberu, nějak to poberu!
Žádné komentáře:
Okomentovat