Známe sami sebe a umíme odhadnout, jaké budou naše reakce? Učíme se, nebo stagnujeme? Jsme stále těmi, kterými jsme byli před několika lety? Co všechno se nám honí hlavami, při volném víkendu. Je až kupodivu věci, že se těšíme na volné dny a když přijdou, tak se neumíme oprostit od všech pracovních i jiných povinností! Jakoby se náš život točil stále dokola a my neuměli vysadit, užívat si, odpočívat a nabírt potřebné síly pro naše další dny. Je to tak těžké? Být zase mladým, naivním studentem, kterého netíží dospělácké starosti a může se dopředu dívat s radostným očekáváním. Zřejmě se někde v dospívání ztratí, možná rozplyne naše bezstarostnost s nám zbývá už jen hlava pro řešení, nalézání, dopadaní, hledání a uskutečňování toho, co z nás dělá dospělé. Proč se však občas nevrátit do dětstkých let, být a jen tak se dívat kolem sebe. Nesoudit, netoužit, nepospíchat, nestresovat, neočekávat, nudit se a být připraven pro každou výzvu, která se naskytne. Snad se někdy vrátíme do těch let, která byla kouzelná, plná naděje, že svět je ještě v pořádku a my přesně víme, kde je naše místo. Zatím to sice vypadá tak, že se ztrácíme a propadáme, ale musíme vydržet, Zase bude líp a my své místo opět najdeme...
Nevěšet hlavu, nebýt jedním z davu!
Žádné komentáře:
Okomentovat